Na co se zaměříme, to posilujeme.

Představte si, že se potřebujete co nejrychleji naučit něco nového - např. naučit se velké množství informací z oblasti, o které nic nevíte. A teď si představte dvě různé situace:

1. Učíte se. Protože je nových informací hodně, rozdělíte si je na menší části. Ve chvíli, kdy máte pocit, že jste první část dobře zvládli, požádáte někoho o přezkoušení. Dohodnete se, že ten, kdo vás bude zkoušet, bude reagovat pouze v v případě, že odpovíte špatně. Váš zkoušející se své role zhostí velmi zodpovědně. Když odpovíte správně, nereaguje. Když odpovíte špatně, rozebírá vaši špatnou odpověď a zdůrazňuje, jak moc vám učení nejde, a jak moc jste neschopní...

2. Učíte se. Protože je nových informací hodně, rozdělíte si je na menší části. Ve chvíli, kdy máte pocit, že jste první část dobře zvládli, požádáte někoho o přezkoušení. Dohodnete se, že ten, kdo vás bude zkoušet, vás upozorní na špatnou odpověď a pochválí za odpověď dobrou. A tak na svoje špatné odpovědi uslyšíte jen jemné upozornění, že je potřeba se tématu ještě věnovat. Při každé správné odpovědi vás zkoušející chválí, říká vám, jak jste šikovní a jakou má radost z vašich úspěchů.

A teď si představte, že se potřebujete učit dál. Jak ne/dobře by se vám to šlo, když byste předtím poslouchali, jak jste neschopní? A jak skvěle byste vstřebávali nové informace, kdyby vás předtím někdo chválil?

Je to tak, na co se zaměříme , to posilujeme. Pokud se soustředíme na to, že něco neumíme, velmi špatně se nám pak učí. Mozek totiž nerozlišuje, co je doopravdy a co je "jen" myšlenka. Vychází v tomto případě z toho, že neumíme, že nám nic nejde, jsme hloupí, neschopní atp. Věci nám pak skutečně půjdou hůř a dá nám mnohem víc práce se dobrat požadovaného výsledku. Sami sebe svým postojem a svými myšlenkami blokujeme.

A přesně obráceně. Pokud si v sobě nastavíme, že se nám daří, snadno se nám učí, snadno si zapamatujeme nové informace. Už dopředu si vytváříme postoj vítěze a tím nesmírně pomůžeme tomu, aby nám šly věci lépe.

Moc dobře vím, že to není vždycky lehké. Skoro všichni jsme prošli tím, že když jsme vyrůstali, dospělí často poukazovali, kritizovali, známkovali to, co se nám nedařilo, místo aby vyzdvihli to, co nám jde a tyto věci nám pomohli rozvíjet. (A ruku na srdce, kdo z nás někdy svým dětem neudělal totéž. )

A tak i jako dospělí lidé hluboce v sobě můžeme mít ukryté, že nejsme dost dobří, i když objektivně se nám daří a všechno zvládáme. Máme pak strach se učit nové věci a jít do neznáma, protože se ( nevědomě) bojíme, že uslyšíme hlas, který nám řekne: " Je to špatně, za pět!"

Na první pohled se zdá, že to s dobrou/špatnou pamětí nemá nic společného, ale souvisí to s tím. Kolikrát jsem kolem sebe slyšela, jak lidé říkají, že mají špatnou paměť a "že už blbnou". Nevědomky tak v sobě posilují zapomínání. Každému z nás se občas stane, že něco zapomene, je to normální a není potřeba se hned obávat, že jsme onemocněli. Je ale dobré ve chvíli, kdy máme pocit, že zapomínáme víc, než je nám milé, začít s tím něco dělat. Nestačí totiž zůstat jen v rovině myšlenek a slov a pouze si posilovat mysl afirmací

SNADNO SI PAMATUJI VŠE POTŘEBNÉ A SNADNO SE UČÍM NOVÉ VĚCI.

K životu je potřeba se postavit aktivně a konat. Jít za svým cílem s otevřenou a pozitivně nastavenou myslí a po cestě se soustředit na věci dobré.

V případě paměti je cílem dobrá / lepší paměť. Pozitivně nastavená mysl znamená, že pevně věřím tomu, že když budu procvičovat, výsledky se dostaví, a soustředění na věci dobré znamená radovat se z úspěchů, které při trénování paměti zažívám. Při trénování paměti tomu říkáme terapie příjemného šoku. Skutečně - lidé bývají doslova v šoku z toho, že si s použitím správné metody dokážou zapamatovat vše, co potřebují.

Budu ráda, když i vy zažijete příjemný šok z toho, co všechno dokážete:-).